Erazim Kohák rád cituje T. G. Masaryka – „Být uvědomělým demokratem znamená filosoficky myslet.“ Život, který by se nechal bezmyšlenkovitě vláčet náladou či návykem, by nebyl plně životem. Kdoo životě nepřemýšlí, nežije. Je třeba vlastního kritického myšlení, byť někdyi bolí, protože cov myšlení přejímáme, třebai bezděky, tov životě konáváme. Kohákovy texty, přes veškerou šíři jejich záběru, nejsou jen prostým popisem světa ve smyslu časoprostorového výskytu. Jsou vesměs prolnuty sókratovským hledáním dobraa autorovým jednoznačným odmítáním morální lhostejnosti. Proti této lhostejnosti staví Kohák hradbu úsilío hledání dobraa pravdya úsilío poznávání, jak se tos námia se světem má. Přitom nemoralizuje, nevnucuje, co bychom měli za dobré považovat, nepředkládá hotové poučky – jen nastavuje zrcadla, ve kterých se můžeme nalézt. Jsou to zrcadla, která nutí čtenáře, aby přemýšlela hledal svou vlastní cestu. Schopnost jasně vyložiti obtížná témata přitom Kohákovi umožňuje, aby oslovil nejširší čtenářskou obec.

Paul K. Feyerabend (1924–1994) slavný rakouský filosofa teoretik dějin vědeckého poznání studoval na vídeňské universitě historii, sociologiia moderní fyziku. Po setkánís K. R. Popperem se věnuje studiu filosofie vědya stává se jeho asistentem. Zabývá se především kvantovou teoriía Wittgensteinovou filosofií. Do němčiny překládá Popperovu knihu „Otevřená společnosta její nepřátelé“. Od roku 1959 se stává řádným profesorem na University of California, Berkeley. Usazuje se trvalev USAa přijímá americké občanství. Feyerabend zaujímá na základě Popperovy teorie falsifikace antipozitivistický postoj vědeckého realismu, založeného na vzájemné korelaci výzkumné teoriea praxe. Stává se kontroverzním kritikem mocenského nároku moderní vědya výrokem Anything goes ve své ústřední knize Rozprava proti metodě se řadí mezi široce diskutované představitele postmoderního filosofického diskursu. Ve svém díle zásadním způsobem rozvíjí požadavek odluky vědya státu.

Věda jako umění (1984) – je spisem, který vznikl na základě přednášek, které Feyerabend proslovilv letech 1981-3 na Eidgenössische Technische Hochschulev Curychu. Překonává tu tradiční představu neslučitelnosti teoretickéhoa estetického diskursua dějiny vědy chápe jako pluralitu stylů, kterou nacházímei v dějinách umění. Kritika naivní představyo pokroku ve věděa jejího autoritativního mocenského nároku se mu stává výchozím bodem mnoha provokativních úvah.