Analýza možností lidského myšlení jako konstruktivního procesu tvorby, kterým se člověk stává účastným na universálním pohybu světa.

Věda jako umění (1984) – je spisem, který vznikl na základě přednášek, které Feyerabend proslovilv letech 1981-3 na Eidgenössische Technische Hochschulev Curychu. Překonává tu tradiční představu neslučitelnosti teoretickéhoa estetického diskursua dějiny vědy chápe jako pluralitu stylů, kterou nacházímei v dějinách umění. Kritika naivní představyo pokroku ve věděa jejího autoritativního mocenského nároku se mu stává výchozím bodem mnoha provokativních úvah.

Erazim Kohák rád cituje T. G. Masaryka – „Být uvědomělým demokratem znamená filosoficky myslet.“ Život, který by se nechal bezmyšlenkovitě vláčet náladou či návykem, by nebyl plně životem. Kdoo životě nepřemýšlí, nežije. Je třeba vlastního kritického myšlení, byť někdyi bolí, protože cov myšlení přejímáme, třebai bezděky, tov životě konáváme. Kohákovy texty, přes veškerou šíři jejich záběru, nejsou jen prostým popisem světa ve smyslu časoprostorového výskytu. Jsou vesměs prolnuty sókratovským hledáním dobraa autorovým jednoznačným odmítáním morální lhostejnosti. Proti této lhostejnosti staví Kohák hradbu úsilío hledání dobraa pravdya úsilío poznávání, jak se tos námia se světem má. Přitom nemoralizuje, nevnucuje, co bychom měli za dobré považovat, nepředkládá hotové poučky – jen nastavuje zrcadla, ve kterých se můžeme nalézt. Jsou to zrcadla, která nutí čtenáře, aby přemýšlela hledal svou vlastní cestu. Schopnost jasně vyložiti obtížná témata přitom Kohákovi umožňuje, aby oslovil nejširší čtenářskou obec.